Březen 2008

Tomu sa hovori laska.. :'(

25. března 2008 v 18:49 skutočné príbehy
Bolo raz jedno slepé dievča, ktoré
nenávidelo seba a celý svet za
to, že nemôže nič vidieť. Mala vrodenú
vadu a nikdy nič a nikoho
nevidela. Každého neznášala, okrem
svojho chlapca. On bol stále s ňou a vo
všetkom jej ochotne pomáhal.
Raz mu povedala, že ak by mohla niekedy
uvidieť svet, hneď by sa za neho vydala.
Stalo sa jedného dňa, že sa konečne po
dlhom čase našiel darca
očí pre túto dievčinu. A tak sa konečne
tešila, že uvidí celý svet a tiež svojho
milovaného...
Chlapec sa jej hneď po operácii prišiel
opýtať: "Tak, teraz keď už uvidíš celý
svet, vydáš sa konečne za mňa?" Dievčina
sa usmiala, ale keď otvorila svoje nové
oči a po prvýkrát uvidela svojho milého,
ostala v šoku!
Bol tiež slepý... Začala premýšľať o
svojom novom živote a nakoniec ponuku
slepého chlapca na sobáš odmietla!
Chlapec odišiel smutný preč... O pár dní
jej prišiel od neho list, napísaný rukou
kamaráta. Mladík jej poďakoval za všetky
krásne chvíle, ktoré spolu prežili, a na
konci listu stálo:


A DAJ, PROSÍM, POZOR NA MOJE OČI!

pribeh priatelstva

25. března 2008 v 18:42 | kvietok 25 |  skutočné príbehy
• Na světě se všichni chovají jako ti největší přátelé....

• A pak ti vrazí nůž do srdce....
• Dá se tomu vyhnout.....
• Ale ti, kdo na to nemají a chtějí žít - trpí....
• Většina tzv. přátel jsou jen idioti, kteří vás za vašimi zádami pomlouvaj za vaše chyby, nedostatky....
• Samozřejmě, někteří přátelé mohou být těmi na celý život....
•Ale jak je najít?....
• Někdy si myslíme, že už jsme je našli...ale když se potom dozvíme, že tomu tak není, je to ještě horší...
• Zrada bolí, ale je všude kolem nás....

Už som asi otravna :D

19. března 2008 v 22:23 | kvietok 25 |  članky
Ahooojda NO chcela by som vas poziadat ci by ste za mna nehlasovali ..... takze TUTO aj ja za vas zahlasujem :) a este ze zajtra zacne 2 kolo Sonb takze vypadli 6 ..... no tak zatial papa lasenky

hlasnite za mna please

12. března 2008 v 19:58 | kvietok 25 |  članky
ahojte lasenky ! bola by som velmi ale velmi rada keby ste za mna hlasovali ! takze TUTO a TUTO
aj ja za vas zahlasujem len napiste do comentikov :) tak ja uz idem papa lasenky

Jak jsi mohl ?

10. března 2008 v 20:54 | kvietok 25 |  skutočné príbehy

Jak jsi mohl?- Jim Willis


Po přečtení tohoto jsem ani chvíli neváhala to sem dát. Je to smutné, ale je to tak.
Když jsem byla štěňátko, zabavila jsem tě svou hravostí a rozesmávala jsem tě. Nazýval jsi mě svým děťátkem a přes mnohé rozkousané boty a jiné pohromy jsem se stala tvým nejlepším přítelem. Vždy, když jsem byla zlobivá, pokýval jsi nade mnou prstem a zeptal jsi se: "Jak jsi mohla?!" - ale nakonec jsi mi vždy odpustil, povalil jsi mě na záda a poškrábal na bříšku.
Moje výchova k čistotnosti trvala trochu déle, než jsi předpokládal, protože jsi byl hrozně zaneprázdněný, ale spolu jsme to zvládli. Pamatuji si ty noci, když jsem byla přitulená v posteli k tobě, naslouchajíc tvým tajemstvím a snům a věřila jsem, že život prostě nemůže být lepší. Chodili jsme na dlouhé procházky, běhali jsme v parku, jezdili v autě, zastavili se na zmrzlinu (mně jsi dal jen kornoutek, protože prý zmrzlina není dobrá pro psy) a dřímala jsem na slunci, když jsem čekala na tvůj příchod domů na konci dne. Postupně jsi začal trávit víc času v práci a byl jsi zaneprázdněn svojí kariérou a víc času jsi věnoval hledání lidského partnera. Čekávala jsem na tebe trpělivě, utěšovala tě, když jsi měl zlomené srdce a byl jsi zklamaný. Nikdy jsem ti nevyčítala špatné rozhodnutí, vždy jsem nadšeně vítala tvůj příchod domů a radovala jsem se s tebou, když jsi se zamiloval.
Ona, teď tvoje žena, není "pejskař" - ale i tak jsem jí přivítala v našem domě, snažila jsem jí projevit svou náklonnost a poslouchala jsem ji. Byla jsem šťastná, protože ty jsi byl šťastný. Potom přišly děti a já byla vzrušená spolu s tebou. Fascinovala mě jejich růžovost, jejich vůně a též jsem se chtěla o ně starat. Ale ty a ona jste se obávali, že by jsem jim mohla ublížit a já jsem trávila většinu času zavřená v jiném pokoji nebo v kleci. Ach, jak jsem je chtěla milovat, ale byla jsem se "zajatcem lásky". Když vyrostly, stala jsem se jejich kamarádkou. Věšely se na mou srst a tahaly se za ni nahoru, na své vratké nožičky, strkaly mi prstíky do očí, zkoumaly moje uši a dávaly mi pusinky na nos. Milovala jsem to všecko okolo nich a jejich dotyk - přestože tvůj dotyk byl teď takový ojedinělý - a kdyby bylo třeba, bránila bych je vlastním životem. Vkrádala jsem se do jejich postelí a poslouchala jejich trápení a tajné sny a spolu jsme čekali na zvuk tvého auta na příjezdové cestě. Bývaly časy, že když se tě zeptali, jestli máš psa, ty jsi vytáhl z peněženky mojí fotku a vyprávěl si jim o mě příběhy. V posledních letech už jen povíš "ano" a změníš téma.
Už nejsem "tvůj pes", ale "jen pes" a rozčilují tě všecky výdaje na mě. Teď máš velkou pracovní příležitost v jiném městě a ty a oni se budete stěhovat do bytu, kde není dovolené mít zvířata. Udělal jsi správné rozhodnutí pro svoji rodinu, ale byly časy, kdy já jsem byla tvá jediná rodina. Byla jsem vzrušená z cesty autem, ale když jsme přijeli k zvířecímu útulku, bylo tam cítit psy a kočky, strach a beznaděj. Vyplnil si papíry a řekl dvěma ženám, které si mě přebíraly: "Vím, že jí najdete dobrý domov." Pokrčily ramenem a věnovaly ti bolestný pohled. Poznaly reálnost umístění psa ve středním věku, i když s "papírama". Musel jsi vyprostit prsty tvého syna z mého obojku, když křičel "Ne, taťko! Prosím, nenechej je sebrat mého psa!" A já jsem měla o něho starost. Jakou lekci jsi mu to právě dal o přátelství a věrnosti, o lásce a zodpovědnosti a o úctě k celému životu? Rozloučil jsi se se mnou poplácáním po hlavě, vyhnul jsi se mému pohledu a zdvořile si odmítl vzít si můj obojek a vodítko.
Pospíchal jsi, protože jsi měl nějaký termín a teď mám jeden i já.
Když jsi odešel, ty dvě milé pani řekly, že jsi pravděpodobně o všem věděl několik měsíců dopředu a neudělal jsi žádný pokus najít mi nový domov. Potřásly hlavou "Jak jenom mohl?" Věnují nám tu v útulku tolik pozornosti, kolik jim to jejich nabitý rozvrh dovolí. Krmí nás, samozřejmě, ale moje chuť k jídlu se ztratila už před mnoha dny. Nejdřív jsem vyskočila a pospíchala ke vchodu vždy, když někdo procházel okolo mého kotce, doufajíc, že jsi to ty, že jsi změnil názor - že to celé byl jen zlý sen… a nebo jsem doufala, že to bude aspoň někdo, kdo se o mě zajímá, někdo kdo mě zachrání. Když jsem si uvědomila, že nemůžu soupeřit o upoutání pozornosti s hravostí šťastných štěňat, neuvědomujících si svůj osud, ustoupila jsem do nejvzdálenějšího kouta a čekala jsem.
Slyšela jsem její kroky, když pro mě přišla na konci jednoho dne a kráčela jsem za ní uličkou do oddělené místnosti. Velmi tichá místnost.
Dala mě na stůl, poškrábala za uchem a pověděla mi, abych se nebála. Srdce mi bušilo v předtuše toho, co přijde, ale míchal se v tom i pocit úlevy. Zajatec lásky odešel v příběhu dní. Jak už to mám v povaze, víc jsem se strachovala o ni. Břemeno, které nosí, ji hrozně tíží, a já to vím stejně, jako jsem poznala každou tvou náladu. Jemně mi oholila přední nohu a slza stekla dolu po její tváři. Oblízla jsem její ruku stejně jako jsem byla zvyklá tebe utěšovat před mnohými roky. Odborně vsunula jehlu do mé žíly. Pocítila jsem píchnutí a studenou tekutinu proudící do mého těla, ospale jsem si lehla, podívala jsem se do jejích milých očí a zamrmlala jsem "Jak jsi mohl?" Možná protože rozuměla mé psí řeči, řekla: "Je mi to tak líto." Poplácala mě a honem mi vysvětlovala, že je to její práce zabezpečit, že půjdu na lepší místo, kde mě nebudou ignorovat, týrat ani zanedbávat, a kde se nebudu muset bránit - místo plné lásky a světla, tak odlišné od tohoto místa na Zemi. A s posledním zbytkem mé energie jsem se jí snažila přesvědčit zavrtěním mého ocasu, že moje "Jak si mohl?" nebylo myšlené na ní. Bylo to určené tobě, můj milovaný pane, na tebe jsem myslela. Budu na tebe myslet a čekat navždy. Kéž by ti každý v tvém životě prokázal takovou věrnost.
Poznámka autora: Pokud vám článek "Jak jsi mohl" vehnal slzy do očí tak jako mně, když jsem ho psal, je to proto, že je to příběh složený z osudů miliónů zvířat, které umírají každý rok v amerických útulcích. Vítaná je snaha všech, co by chtěli článek dál šířit pro nekomerční účely, pokud připisují poznámku s autorským právem. Prosím použijte ho na vzdělání lidí na svých stránkách, časopisech, na informačních tabulích útulků a veterinárních ošetřovnách.
Můj milášek - Zlatý retrívt - Dak

pixelky 3

9. března 2008 v 22:00 | kvietok 25 |  obrázky

1. kolo Sonb

8. března 2008 v 18:19 | kvietok 25 |  sutaze a bleskovky
tak je tu konečne 1. kolo :

Takže zháňajte si hlasi :)